Péči o ohrožené a chráněné druhy si většinou představujeme jako kosení druhově bohatých luk, vyřezávání náletu dřevin, likvidaci invazních druhů rostlin. V chráněných územích se však dnes uplatňují také tanky, motokros, offroad či řízené vypalování vegetace.
Tyto netradiční managementy se využívají nejčastěji na bývalých vojenských cvičištích. Stávající nebo již zrušené vojenské prostory patří dnes ve Střední Evropě k biologicky mimořádně cenným územím. Je to dáno tzv. „vojenským managementem“ a také skutečností, že tato území vznikla převážně po druhé světové válce. Krajinu té doby tvořila obvykle drobná mozaika políček, luk, křovin, světlých hájů. Nedošlo zde proto k velkoplošným melioracím, scelování pozemků, používání průmyslových hnojiv, technickým úpravám toků ani k intenzivnímu lesnickému a rekreačnímu využívání.
V rámci vojenského prostoru neprobíhala armádní cvičení nikdy soustavně a vždy byla mezi rušivými aktivitami delší období klidu, kdy se příroda mohla samovolně vyvíjet. Tento specifický režim spočívá v destrukci půdy a vegetace těžkou technikou, dochází k explozím munice, budování zákopů, k požárům způsobeným výbuchy náloží a podobně. Tankodromy, dělostřelecká cvičiště a letecké střelnice nikdy souvisle nezarostly lesem a střídají se zde plochy s holou půdou či skálou, travní porosty, křoviny, náletové dřeviny, tůně po dopadech střel apod.
Opakované narušení a výsledná pestrost prostředí nabízí podmínky pro celou řadu vzácných živočichů a rostlin, kterým nevyhovují souvislé lesy či jednotvárné intenzivně obhospodařované louky a pole. Drobné vodní plochy v dopadových kráterech či kolejích vyježděných těžkou technikou jsou ideální pro rozmnožování např. silně ohrožené kuňky žlutobřiché či kriticky ohroženého korýše listonoha letního. Biologicky nejvýznamnější jsou místa bez souvislé vegetace, kde se udrží i konkurenčně slabší rostliny a na ně vázaní bezobratlí živočichové. Často zde žije například mnohem více druhů motýlů než v běžně udržovaných přírodních rezervacích.
V současnosti dochází postupně k útlumu této armádní činnosti. Plochy pomalu zarůstají a mizí i vzácné biotopy a druhy. V řadě bývalých i stávajících vojenských újezdech a cvičištích byly vyhlášeny různé typy chráněných území. Jejich cílem je zachovat cenné přírodní hodnoty. V dosahu stále aktivní armády lze využít tanky a střely. V ostatních územích lze požadované narušení docílit právě sportovními aktivitami jako jsou motokros, offroad, military kluby, airsoft a další outdoorové aktivity, které jsou na opuštěných cvičištích často provozovány nelegálně.
Ochrana přírody nemusí být s nimi v konfliktu, ačkoliv jsou tyto aktivity vnímány milovníky přírody převážně negativně. Oba zájmy se mohou za respektování určitých podmínek vzájemně doplňovat. V chráněných územích je potřeba dohodnout, v kterých částech a s jakou intenzitou mohou terénní motocykly, čtyřkolky a jiná vozidla jezdit. Nežádoucí jsou např. přejezdy po kvetoucích orchidejových loukách. Obecně jsou tyto aktivity upřednostňovány mimo hlavní vegetační sezónu – v pozdním létě, na podzim a v zimě. Jedná se o jeden z případů, kdy lze motorismus využít ve prospěch přírody.